Soustředění Čáslav 2011:
Jaké to letos bylo?
I letos jsme se již poněkolikáté vydali první prázdninový týden na naše stále více oblíbené soustředění do malebné Čáslavi.
Tentokrát byli všichni vzorní a přišli včas, a tak jsme se za pomoci rodičů odebrali k vlaku, kde jsme naložili bágly - dlužno dodat, že u některých jsem si myslela, že to mají tak na měsíc a ne týden, ale všichni měli kufry a tašky na kolečkách, takže nebyl problém a všichni si své věci dokázali unést... Za mohutného mávání rodičům se vlak rozjel směr Čáslav..A pro některé, jak jsem zjistila, byl již zážitek sedět ve vlaku. Počasí však bylo příznivé a cesta rychle ubíhala, takže za dvě hodinky a kousek jsme již vysedali v Čáslavi. Ta nás bohužel přivítala zamračenou oblohou a mírným deštěm. Trošku zmoklí jsme tedy dorazili až na ubytovnu a začal největší problém celého dne a to jako tradičně, kdo s kým bude spát....I to jsme však překonali, rychle se vybalilo a šup na oběd...Odpoledne jsme se s mladšími dětmi a těmi, kteří zde byli poprvé, vypravili na obhlídku okolí malebného parku Vodranty a hlavně, což všechny zajímalo, kde že je to koupaliště...Starší, Ti už to znali, takže šli hned trénovat, neboť kondička je kondička. Po večeři se všichni zájemci vydali na očekávané víceúčelové hřiště s houpačkami, průlezkami atd. a tam jsme zůstali až do večera...A poté všichni umýt a spát, večerka se blížila..Musím říct, že letos byli téměř všichni šikovní a opravdu byl po večerce klid...I tak ranní budíček byl pro mnohé dost krutý a většina tvrdě spala... Po snídani se šlo opět trénovat, po obědě jsme zašli do obchodu na náměstí, pro nějaké ty laskominy a následoval odpolední trénink.. Ten byl však jen pro starší, malí caparti navštívili koupaliště...Myslím, že se jim to líbilo, jen ta voda, kdyby byla teplejší...Po večeři jsme tentokrát nešli na houpačky, ale hrály se až do setmění hry na stadionu...A pak rychle do postele, protože nás čekala středa a očekávané závody s dětmi z čáslavského oddílu..Tentokrát jsme zvolili 2-boj, mladší 60m a dálka, starší 150 a dálka. Zazávodili si všichni dobře, byla spousta osobáčků a na závěr vyhodnocení a nějaké ty sladkosti pro vítěze..
Čtvrteční den měl být odpočinkový, dopoledne se šlo do města pro nějaké ty dárečky rodičům a odpoledne šli všichni na koupaliště...Vše probíhalo v pohodičce, jen někteří naši hoši nerespektovali upozorňování plavčika, a tak si v závěru poseděli na židlích....Taky se tam na chvíli mihla světová rekordmanka a rodačka z blízkého Golčova Jeníkova, paní Jarmila Kratchovílová, takže si starší holky stihly udělat fotku a dostaly i fota s podpisem...Téhož dne jsme ještě v posilovně narazili na Mistryni světa Lídu Formanovou, tak se hned také fotilo...
A blížil se pátek, který provázely opět tréninky, ať už v terénu nebo u malých na hřišti a také se blížila očekávaná stezka odvahy...Letos se na ni vydalo méně dětí než vloni a všichni byli hodně stateční, nikdo nezakolísal a všichni to bezproblémů zvládli, o čemž svědčí i společná fotka u bunkru a úsměvy na tvářích dětí...Starší se vydali na svou trasu před půlnocí a jejich úkolem bylo doběhnout k dané metě/ druhé ubytovně/ zapamatovat si co nejvíce textu, běžet zpět, napsat text na papír a předat štafetu dalšímu...Limit byl 1 hodina, poté byla soutěž ukončena a já jsem se pak už jen divila, co všechno jsem se dočetla v textu...Nakonec vyhrálo družstvo Leony Malenínské, které mělo sice nejméně textu, ale byl zdaleka nejpřesnější....
Ráno šli starší ještě na trénink- výběh do terénu, někteří do posilovny, malí jen balili a hlavně se uklízely pokoje, mnohé vypadaly teda děsivě....Poté jsme se i s věcmi vydali na oběd, malé holky předaly vedoucímu restaurace malovaný a děkovný obrázek a ten z toho byl tak paf, že tahal sladkosti a sladkosti a rozdával...dokonce i do vlaku na cestu, tak si ho naše malé holky podmanily..A na závěr, honem, ještě společná fotečka...Ještě jsme malým dětem vzali kufry a tašky do auta, aby se s tím nemusel nikdo tahat na vlak a už se šlo...
Sotva jsme usedli do vlaku, tak jsme si všichni oddechli, že jsme to zvládli, to jsme však ještě netušili, že vlak bude mít výluku a my budem muset i s věcmi na autobus....Nakonec jsme i to zvládli a dorazili na brněnské nádraží, kde již čekali rodiče a že to bylo velké vítání....Tak ještě honem k Tescu pro kufry a tašky a tradá, prázdniny jedou dál a já věřím, že si je všechny děti užijí co nejlépe a že se v září s většinou potkám....