Soustředění Čáslav 2016

Začaly nám prázdniny, a tak vyrážíme na atletické soustředění do Čáslavi. Letos máme štěstí a nečeká nás žádná výluka ani žádné přesedání. Obsadili jsme celý vagón a skoro žádní jiní cestující s námi v něm nebyli 
Do cílové stanice jsme dokonce dorazili o něco málo dříve a díky tomu jsme se stihli po rozdělení pokojů i trochu vybalit. Po obědě (výborná zeleninová polévka a smažený sýr s bramborem) jsme si trochu odpočinuli a vyrazili prozkoumat místa tréninků.
U oválu jsme se setkali se staršími a paní trenérkou, která si s námi zaběhla dvoukilometrový výklus, který se neobešel bez odřeného kolena. Jelikož některým dal výklus zabrat, rozhodli jsme se chvíli odpočinout na hřišti, kde jsme vymysleli opičí dráhu na čas, kterou vyhrála Klárka, těsně za ní byla Kája a třetí Gabča. Ještě před večeří rybáři pochytali pár rybiček.
Jelikož některé děti tu byly poprvé a ne všichni se mezi sebou znali, hráli jsme seznamovací pexeso, prvně se zvuky zvířátek, poté dvojice z pohádek. Na přání přišla na řadu oblíbená hra hledání předmětů na dané písmeno, kdy děti pořád chtěly další a další kolo, takže se dostalo i na takové písmenko jako je č, což jsme si mysleli, že na to nepůjde skoro nic vymyslet. Ale byli jsme překvapeni předměty jako: čepice, čenich, číslo, čtivo, čára, čip atd…
Vyhlásili jsme vítěznou skupinku a šli jsme se (někteří se zřetelnou nelibostí) umýt a spát.
Máme tu úterní ráno, všichni byli vzhůru už před budíčkem (asi se nemohli dočkat tréninku  Hned po snídani vyrážíme k hřišti, kde jsme se rozcvičili (přišla se podívat Jarmila Kratochvílová, které si nikdo nevšiml) a vyběhli k rybníku. Tady bych ráda jmenovitě pochválila Jindru, který si sám řekl, že by si to rád zaběhl ještě jednou. Poté jsme trénovali atletickou abecedu a rovinky. Na závěr jsme si rovinky i změřili. Trénink nakonec trval skoro dvě hodiny, proto jsme se rozhodli dát delší polední pauzu, o které dokonce někteří i spinkali. Jelikož to s počasím letos na koupání moc nevypadalo, rozhodli jsme se jít dnes, předpověď byla nejlepší ze všech dnů. Jakmile jsme dorazili na koupaliště, začalo pršet, naštěstí to byla jen přeháňka a nic nebránilo si koupaliště pořádně užít. Kluci zvolili i nějaké sportovní aktivity jako pinec, přehazku a fotbal. Holky zase byly více ve vodě, pokoj holek pojmenovaný Hranolky cvičil svůj pokřik a chtěly se natočit, třeba bude video zveřejněno na webu 
Po večeři jsme se dětí ptali, zda si všimli někoho zajímavého během ranní rozcvičky. Většina si nevšimla, a tak jsme jim povídali o Jarmile Kratochvílové a o jejích úspěších. Kdo chtěl, mohl si namalovat nějaký obrázek, který mu zítra paní Kratochvílová může podepsat. Kluci opět hráli pinec, to bereme jako jasný signál, že mají stále mnoho energie, kterou mohou vložit do trénování a je teda potřeba zítra více přitvrdit na tréninku. Vyhlásili jsme vítěze rovinek, kde se na prvním místě umístila Adrianka a to i přestože je tu jedna z nejmladších. U kluků to byl s velkým náskokem Pavel a vydali se na pokoje spát.

Ve středu již od brzkého rána se skoro všichni ptali, kdy už se uvidíme s Jarmilou Kratochvílovou, spousta dětí nakreslila obrázek s atletickou tématikou a chtějí si ho nechat podepsat. Danča, Markétka, Kristýnka a Barča společnými silami nakreslily paní Kratochvílové fantastickou botu v národních barvách s nápisem našeho klubu na památku, obrázek se jim nesmírně povedl, když to viděla hlavní trenérka, hned všem 4 slíbila zmrzku zítra ve městě  To, ale trochu předbíhám, prvně byla snídaně a pak se teprve šlo, hned při příchodu na trénink tak paní Kratochvílová čekala, všem dětem se podepsala a společně jsme se vyfotili. Zodpověděla pár dotazů a doporučila dětem trénovat a tak jsme poslechli a šli na to. Dnes jsme se dostali na trať, kde jsme si zkoušeli starty a udělali závod na 60 metrů. Trochu se mračilo a tak jsme zvolili na odpoledne aktivity na hřišti blízko ubytování, abychom v případě deště byli rychle skovaní. Hráli jsme míčové hry a poté jsme vytvořili opičí dráhu, kterou jsme opět dětem stopovali. Sami jsme si to zkusili zaběhnout a naštěstí jsme byli rychlejší, tak to děti motivovalo. Ale čas Pavla a Adrianky nebyl až tak o moc horší. Jelikož to bylo trochu náročnější, rozhodli jsme se vyhlásit a odměnit prvních pět. Kluci si původně po tréninku chtěli zahrát ještě chvíli fotbal, ale po tréninku už o tom ani jeden z nich, nechtěl ani slyšet, tak třeba jiný den  Po večeři se udělalo hezky a tak jsme vyrazili na procházku městem, kterou jsme zakončili na oblíbeném hřišti, kde jsme předem poschovávali nějaké drobné sladkosti. Svezli jsme se lanovkou, vyšplhali na pomyslný hrad, udělali pár výmyku, a šli jsme domů. Po dnešním dni jsme děti opravdu nemuseli moc přemlouvat ke sprchování a spinkání.
Od brzkého čtvrtečního rána na naše dveře neustále někdo klepal s dotazem, kdy už půjdeme do města, že potřebuje koupit dáreček mamince, taťkovi, babičce sourozencům atd. Obchody otevírají až v devět tak chodit dřív opravdu nemělo smysl  Obešli jsme celé náměstí, navštívili místní hračkářství, papírnictví, informační centrum atd. Poté jako poslední zastávkou byla cukrárna (už z let minulých máme vytipovanou tu nejlepší), kde jsme si dali zmrzku, někteří (důvod odměny se lišil) ji měli slíbenou od paní trenérky Pavlištíkové. Jelikož někteří zničili láhve na vodu na tréninky, stavili jsme se ještě v Lídlu. Letos je těch pochval více, ale nedá mi to a musím zase chválit a to holky, které si místo sladkostí koupily hrášek, jablko apod. Vraceli jsme se akorát na oběd, na polední klid se všichni těšili, že budou mít čas pohrát si s novými věcmi. Čím více se blížil odchod na závody, tím více zhoustla atmosféra. Někteří začali mít strach, že to nedají a že budou poslední atd. Ale pořád jim říkám není důležité vyhrát, ale určitě nic nevzdávat a snažit se podat, co nejlepší výkon dokážu! Na závodech vynikl výkon Adrianky, Vendy a Jindry. A na všechny děti čekala sladká odměna za účast. Na večeři jsme přišli trochu později, naštěstí se paní kuchařky nezlobily. Po večeři za námi přijela paní trenérka Pavlištíková, přivezla několik kilo třešní a dárek pro Elišku, která slaví desáté narozeniny. Eliška měla zase pro všechny děti bonbónky. V průběhu „oslavy“ jsme rozehráli turnaj dvouher v ping pongu. Semifinále a finále si necháváme na zítřejší odpoledne, až se vrátíme z výletu.
Na dnešní den byl naplánovaný výlet do Žlebů. Jeli jsme úzkokolejkou, kluci se podivovali co je to za plečku a jestli se to vůbec rozjede  Ale rozjelo a dorazili jsme do cíle. Přidal se k nám pan trenér, udělali jsme společné foto, prohlédli si zámek, nakoupili suvenýry a vyrazili do obory. Komentované krmení dravců začínalo až ve 12 hodin a tak jsme uspořádali štafetové závody a zkrátili si tak čekání. Po závodech se někteří pustili do svačinek. Krmení trvalo skoro hodinu a bylo parádní. Dokonce byl vybrán i dobrovolník z našich řad. Po celý týden jsme s trenérkou Radkou shromažďovali otázky do závěrečného kvízu, co jsme kde viděli apod. a v oboře se naskytlo hned několik otázek. Poté jsme si nasbírali pírka a vyrazili směrem na vlak. Cestou jsme si ještě zasoutěžili ve speciálním hodu a v tom kdo déle vydrží v rovnovážné poloze. Protože jsme stihli dřívější vlak, odpoledne se uskutečnila vodní bitva na hřišti před ubytovnou. Přiznám se, na začátku jsem tomu nebyla úplně nakloněna (všichni budou mokří, všude bude mokro, někdo může uklouznout atd…), ale po slíbení, že budou opatrní a na menší hodní jsme to rozjeli a bylo to famózní. Za to nadšení všech to hodinové vytírání opravdu stálo a to nemluvím o tom, kolik toho u toho naběhali a to už všichni tvrdili, že je všechno bolí a že už nemůžou běhat  ¨
Po večeři jsme se rozdělili do týmů po pěti a pustili se do celotýdenní „vědomostní soutěže“, nejlepší tým měl z možných 25 bodů 23, klobouk dolů. Dohráli jsme turnaj v ping pongu a to jak dvouhry, tak i čtyřhry a začali si pomalu balit věci.

Zase nám to letos nějak uteklo, nezbývá nic jiného než se těšit na příští rok.

Trenérka Eva